|
FORT XIII. |
| Druhý reduitový fort se nachází asi jeden kilometr vzdušnou čarou od fortu XI. nad lomem současné cihelny. Velmi zachovalý objekt přišel v průběhu desetiletí pouze o obě kočičí uši, všechny ostatní části fortu jsou ve velmi dobrém stavu. Během druhé světové války byla ve fortu umístěna jednotka Hitlerjugend, která při osvobozování kladla odpor, o čemž svědčí pozůstatky bojů na stěnách. 2. května 1945 bylo u objektu popraveno 17 českých vlastenců, kteří se pokusili v obci Kožušany o povstání. Až do roku 1998 byl objekt využíván Armádou ČR jako muniční skladiště. V blízké budoucnosti zde vybudujeme muzeum a typickou vojenskou hospodu. | |
| (Zdroj - Radniční listy) | |
|
|
|
| Pevnost Olomouc | |
|
První zmínka o pevnosti Olomouc pochází z 11. století při vzniku olomouckého hradu s opevněním. Město Olomouc vznikalo v letech 1239 - 1246 spojením kupeckých osad, obehnaných kamennými hradbami, které na přelomu 13. a 14. století dostaly ranně gotickou podobu. V roce 1526, kdy byla k městskému obvodu připojena Bělidla, dochází k rozšiřování hradeb. Mezi lety 1642 - 1650 odolávala pevnost Olomouc okupaci švédských vojsk. Roku 1655 byla pevnost Olomouc prohlášena císařem Ferdinandem III. za zemskou pevnost.
Roku 1658 byl maršálem Louis Raduit de Douches navržen plán na zesílení stávajícího opevnění, včetně doplnění pětiúhelníkovými bastiony. Jeho plán nebyl Habsburky akceptován, a tak inženýr Vauban přichází roku 1699 s novým návrhem pevnostního systému, který byl realizován jen zčásti. Jeho návrh doplnil a rozšířil Louis de Rochetz o soustavu bastionů okolo celého města, který rovněž nebyl dokončen úplně. V letech 1740 - 1742 probíhala válka o Habsburské dědictví a v důsledku zvýšeného nebezpečí napadení zemské pevnosti dochází k realizaci plánu plukovníka Bechade de Rochepina, jež má za cíl vybudovat úplnou bastionovou pevnost. V květnu roku 1742 došlo k rozhodnutí přebudovat pevnost na Císařsko - Královskou hlavní hraniční pevnost. V letech 1756 - 1763 probíhá sedmiletá válka, v jejíž důsledku od května do července roku 1758 obléhají Olomouc prusové, kteří jsou po likvidaci svého důležitého zásobovacího konvoje na konci června donuceni k 2.7. opustit své pozice. Velká francouzská revoluce a války proti napoleonské Francii se dění okolo olomoucké pevnosti nedotkly. V průběhu dalších let se s pevností nic neděje a její obranná funkce slábne. V důsledku posílení obranyschopnosti probíhá po roce 1838 výstavba fortů na Šibeničním a Tabulovém Vrchu (fort Tafelberg a fort Galgenberg). Následně přichází podplukovník Julius von Vurmb se zcela novým projektem fortové pevnosti, dochází k výstavbě permanentních fortů. V říjnu 1848 využívá pevnost Olomouc k azylu prchající císařský dvůr, jež byl z Vídně vyhnán revolucí. V prosinci došlo ke kapitulaci císaře Ferdinanda a trůnu se ujímá František JOsef I. Roku 1866 vypukla Prusko - Rakouská válka a Habsburkové rozhodli o přípravě pevnosti na obléhání a probíhá výstavba chybějících fortů z plánovaného fortového věnce. Po porážce císařských vojsk u Hradce Králové se zbylé jednotky stahují k Olomouci, pevnost se chystá na obranu před blížící se 2. pruskou armádu. Rok 1876 je pro další osud pevnosti zlomový, začíná její bourání. 9.3.1886 vydává císař František Josef I. dekret, kterým ruší pevnostní status města Olomouce. K oficiálnímu zrušení pevnosti došlo 7.11.1888. Olomouc si uchovala významnou pozici a stává se důležitým posádkovým městem. Demolice pevnosti pokračuje až do vypuknutí 1. světové války, kdy byla zastavena a o dalším osudu pevnosti a fortového věnce nikdo nerozhodoval a o jejich nynější podobu se postaraly 1. a 2. světová válka a následné využívání k vojenským i nevojenským účelům. Po revoluci se některé z objektů dostaly do soukromých rukou, v některých byly k jejich škodě vybudovány různé firemní sklady a sídla, některé přišly do rukou lidem, kterým není jejich osud lhostejný a snaží se je uvést do původního stavu a doplnit různými expozicemi, restauracemi a pořádáním nejrůznějších společenských akcí, které přilákají širší veřejnost a unikátní dílo našich předků neupadne v zapomění. Jedná se zejména o Fort II. v Radíkově, kde majitelé zamýšlí zachovalejší část opravit, část ponechat v současném stavu. Dále zde vybudovali lanové centrum a areál využívají příznivci paintballu. Fort je částečně přístupný veřejnosti. Dále Fort XIII. na Nové Ulici, který prochází náročnou a zdlouhavou rekonstrukcí a snažíme se jej co možná nejvíce uvést do původního stavu. Dále zde budujeme vojenskou hospodu a částečně již funguje expozice historických vozidel z výzbroje ČSLA. Zachovalá, nebo renovovaná část objektu je s průvodcem přístupná veřejnosti, doprovázená výkladem z historie, přítomnosti a budoucnosti fortu. Objekt je zpřístupněn veřejnosti po předchozí domluvě s oprávněnou osobou. Dále se jedná o fort XVII. v Křelově, kde již funguje restaurace a majitelé zde pořádají celou řadu zajímavých akcí, jejich přehled naleznete na webových stránkách fortu. Pevnost je zcela přístupná veřejnosti. Nyní prochází velice náročnou rekonstrukcí Korunní pevnůstka ležící nedaleko tržnice, která byla léta využívána jako sklad stavební společnosti. Od města Olomouce ji získalo občanské sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, které jí po částech navrací její původní tvář. Pevnost je až na vyjímky prozatím veřejnosti nepřístupná. |
|
